Bohoslužby

15.2.2009

Sexagesima

Neděle po Devítníku

Pořad:

Pozdrav:Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého.

Introit: Procitni Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství.

Píseň: Ž 119,1-4

Modlitba:Milostivý a dobrotivý Bože, přicházíme k tobě, společenství sboru tvé církve, v tradici Písma. Chceme v něm zůstávat, ale pravdou je, že jednotlivá semínka tvého slova jsou zaseta na různá místa našich životů, a že jsme nakloněni k mnoha slabostem. Tvá slova v nás často jen paběrkují. Prosíme tě Pane smiluj se nad námi a učiň aby půda našeho srdce byla dnes úrodná a vnímavá na každý podnět zvěstovaného slova. Společně s církví Kristovou tě prosíme. Ve jménu tvého syna , Ježíše Krista. Našeho Pána. Amen.

Čtení: 1 Mojžíšova  26,12-14

Píseň: 394

Text: Lukášovo evangelium 8,4-15

Kázání

Modlitba

Píseň: 361

Ohlášky

Přímluvy

PN

Píseň:610

Poslání: Jk 1,18-22

Požehnání: Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nech? se ho bojí všechny dálavy země!

Píseň: 485

Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech…

a přicházeli z mnoha měst.. tak

optimisticky, nadějně začíná autor evangelia svou zprávu. Zprávu, o situaci kdy  lidé reagují na slovo boží. Vnímají ho. Jeho obsah. Co jim říká? Ano, co nám říká Písmo svaté.  Tato otázka nás zajímá i dnes. Už skončily doby církevní moci, skončily staletí, kdy lidé byli církví uzamčeni do zvláštního světa, byli církví vedeni, ale na  jejich názor v mnohém nebyl brán zřetel. Darwin, jehož evoluční teorie rozbila tradiční myšlení před 200 lety, si možná takovou otázku, jako věřící člověk také položil. Co říká Písmo o stvoření a vývoji země i lidstva.  Ale je pravdou, že jeho evoluční teorie zažitý pohled na svět změnila.

I my , stále ještě na počátku 3. tisíciletí jsme jeho názorem ovlivněni, ale zároveň se ptáme: „Kde jsou tradiční hodnoty, jaký je dnes jejich obsah a význam?“  Naše děti, vnuci, či pravnuci se od víry otců odklonili či odklánějí. Tradiční hodnoty, jejich kořeny jsou prověřovány. A v tomto kvasu je i biblické poselství vystaveno lidskému přijetí a nebo také odmítnutí.

A přece nás biblické podobenství Lukášovo možná trochu uklidní. Předně, co prožíváme není nic neobvyklého.

Biblické poselství bylo, je a bude  mezi lidmi přijímáno rozmanitým způsobem. Podobenství říká.

Je tu někdo, kdo rozsévá semeno. Rukama z nůše, jako to kdysi i u nás  bývalo zvykem. Rozsévač rozsévá pozorně, ale zrnka padají na rozmanitá místa.

Některé padlo podél cesty.  Přilétli ptáci a sezobali je. Nebo je lidé zašlápli. Některé spadlo na skálu., vzešlo, ale uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo do trní; trní rostlo s ním a udusilo je.

Katastrofický scénář, co se výnosu obilí týká. Co říkáte? Tři zrna, tři povrchy a ani jedno nedospělo k užitku. Není to zlé? 75% ztráty a jen 25% prosperity. Není to přece jen málo?

O to víc, že nejde vůbec o čtyři zrnka obilí. Jde o čtyři modelová lidská srdce, která se staví k biblickému  poselství tak, že nakonec žádné v něm zůstane zakotveno jediné  A tu se nabízí otázka. Proč jsou lidé tak lhostejní k mluvenému, zvěstovanému božímu oslovení.?  Zkusme  myšlenku, která nás přitom napadá nechat provětrat tímto podobenstvím. Pravdivým božím grafem. Slovo s velkým S má totiž i dnes právě jen a jen  tyto podmínky, jak je popisuje náš příběh. Ne lepší, ne horší.  

Výkladem podobenství zjistíme, že semena jsou lidé. Podél cesty jsou ti, kteří sou osloveni, slyší, co jim Písmo říká,  ale  přichází anděl zla, ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.

To je první skupina, která se ztratí. Jdou podél cesty. Nejdou s poutníky do chrámu.  Zůstanou stranou. V jejich případě to má Zlo snadné. Odvede je stranou a vystaví hrozbě zániku.

Pak jsou ti, na skále, lidé, kteří přijímají slovo boží s nadšením. Zpočátku, ano, pak ale odpadnoua  při prvních  obtížích, které víra v Krista přináší, odpadnou. Nezakořenili svým myšlením a životem v Písmu. První problémy, první konflikt s lidmi v církvi, první zklamání stačí k tomu, aby přišla deziluze. Ta  je připraví o chu? žít v církvi aktivně i v budoucnu. Možná je jejich víra  založena na vlastních pocitech a dojmech, které se míjí s realitou. Nebo je založena na člověku, čímž je pochopitelně zranitelná. Omylu se nevyhne nikdo, ani farář, ani papež, ani církev. Takoví lidé jsou podobni semenu na skále, které slunce spálí, a oni odpadnou. Dál čteme.

Jiné padlo doprostřed trní, trní rostlo s ním a udusilo je. To jsou lidé, kteří uvěřili, dokonce po určitou dobu v sobě nadšení a víru podrželi, ale nakonec nepřízeň okolí,  tíha životních okolností  způsobí, že jejich důvěra v Boha je otřesena. Podobenství však jde dál. Nekončí neúspěchem. Nezdarem božího slova. Je tu semínko v dobré zemi.

Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.

Je tu semínko, které přinese užitek. 

Ti, kteří slyší, co jim bible připomíná. Vyhledávají její poselství. Chtějí mu naslouchat. Hledají církev Kristovu.

Jsou to lidé, kteří nad biblickým textem  rozvažují v dobrém a upřímném srdci. .Dobré srdce, upřímné srdce. To byl Natanael, muž , o němž řekl  Kristus. Člověk v němž není lsti . On jistě nebyl bez chyb, ale nejednal s úmyslem druhému škodit. Nehledal svůj prospěch.  Jeho touhou bylo druhému porozumět. Nepřistupoval k lidem se zlým úmyslem. Dnes by někteří nazvali Natanaela, snílkem a naivkou. Ale jak se ukazuje, dobré a upřímné srdce je místo, kam slovo boží přichází a kde též  zůstává.

A kde je vidět jeho užitek.   Užitek tkví v tom, že člověk ze slov bible čerpá a žije. A to trvale.Což samozřejmě sebou nese problémy. Úskalí, kdy čelíme nepřízni svého okolí, kdy se člověku tak říkajíc  nedostává síly dosvědčit své vyznání.  Každý se v životě, čas od času ocitá na skále, mezi trním, i podél cesty.

Ale je dobré je vědět, že jen semínko v dobré půdě, tedy v upřímném a dobrém srdci, vydává svou úrodu. Nikde jinde nedostane biblické svědectví takovou  příležitost. Na skále uschne, trní ho zadusí, podél cesty ho odnesou jiní a jinam.

Pochopitelně je tato podstata lidské bytosti  dnes v tísni. Cesta, po které jdou někteří, je cestou  za ziskem a postavením. Dravá, nezřídka poznamenána  podvodem a úskokem.

Ale tudy cesta k požehnání božím slovem nevede. Tu semínko nevzejde. Zemře a zanikne.

Pouze v dobrém a upřímném srdci najde živnou půdu..

Především proto,že je tu Rozsévač s velkým R. Bůh v Ježíši Kristu. On dosud a stále chodí a rozsívá semínka. Rozsévá svědectví svých vyznavačů. Rozsévá  poselství, která slyšíme i  dnes. My si je  vykládáme, diskutujeme o nich a nebo jen tak, sami pro sebe nad nimi rozjímáme. To vše je dílo ducha svatého, jeho přáním je abychom byli osloveni a zachráněni. Jemu na tom nesmírně záleží. Pamatujme,  na to, že  dobré a upřímné srdce naslouchá a  slyší, a respektuje slovo boží.

Modleme se.

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..