|
Dvě varianty pro označení téhož, dovolte mi k tomu připojit několik slov. Jméno Ježíšek se možná hodí k malému dítěti v postýlce. V zavinovačce, k dítěti, které neseme ke křtu do kostela. Pak ještě chvíli si Ježíšek hraje se svými kamarády na pískovišti na sídlišti, ale pak, jak roky jdou, je z něho kluk. Vědom si svých možností, hledá své místo mezi kamarády. Ti mu už neříkají Ježíšku, ale třeba Jošuo, jak bylo obvyklé.
A sousedi k tomu přidají: „To je ten Ježíš, znáte Marii a Josefa, jak si ji vzal, přestože byla těhotná. Správný chlap, asi ji měl hodně rád. A jsou dodnes dobrá rodina.“ Z Ježíška je Ježíš. Tak to vnímají lidé kolem i ti, kterým imponuje. A to platí dodnes. Je nás docela početná komunita lidí, miliony po celém světě. Ježíš je muž, člověk, teologové to řekli ještě jinak, celý člověk a celý Bůh.
Ježíšek dospěl, jako dospívají naše děti. Už jim neříkáme Jaruško, Evičko, Barunko, Josífku, ale Jarmilo, Evo, Báro, Josefe.
A Ježíš? Ten s sebou nese Boží poselství. Boží poselství, které do života všech lidí vnáší důležité rozhodnutí, zda jsme k životu či ke smrti věčné. Řekl bych, že on, Ježíš přerostl naši dospělost, převýšil nás. Můžeme si o něm myslet cokoliv, ale jméno jenž mu přísluší, je jedinečné, Ježíš zvaný Kristus. A to je dobré ctít, zvlášť,když nám navzájem to nedělá problém. Ježíš přináší spásu, nabízí člověku pomocnou ruku, zachraňuje nás před zánikem. A to není málo.
 Napište první komentář | Shlédnutí: 306 | Celý článek...
|
